Tři poklesky pro tabulku

Zní to jako naprosto hloupá a primitivní otázka: graf nebo tabulka? Přesto narážím na důsledky jejího (ne)řešení až nepříjemně často: desítky nesmyslných grafů v diplomkách, jejichž místo by efektivněji zaplnila tabulka nebo prostá věta. Ta by často v nemnoha slovech shrnula stejná zjištění stokrát úderněji. Nutkání vkládat graf všude tam, kde se mluví o číslech, ale není společné jen diplomkám. Výroční zprávy, odborné články i periodika by si zasloužila autory, kteří si tuhle základní otázku položí dřív, než se pustí do publikace. Správné rozhodnutí je totiž prvním zásadním krokem na cestě ke smysluplné vizualizaci.

V prvním ze série praktických příspěvků o tvorbě efektivních grafů se podíváme na zoubek třem častým pokleskům, které vznikají už na počátku: u zrození grafu. Pozor si dejte na 1) slepé vytváření grafu pro koncept, 2) bezduché vkládání grafů pro kontext, a v neposlední řadě 3) snahu předělat grafy zase zpátky na tabulky. Tyhle tři poklesky by se většinou daly vyřešit použitím tabulky tam, kde to dává smysl. Všechny tři si ukážeme na několika skutečně publikovaných grafech, u kterých budeme jen nevěřícně mlčet s mírným úděsem v očích.

Poklesek první: graf pro koncept

Nejrozšířenějším pokleskem, který nejčastěji plevelí diplomky založené na výzkumu a závěrečné výzkumné zprávy, je vytváření grafů slepě podle předem zvoleného modelu. Z počátku se sice mohlo zdát, že publikovat grafické znázornění dat pro každou jednotlivou otázku z výzkumného dotazníku dává smysl, dříve nebo později ale přijde na řadu dotazníková otázka, jejíž výstupy nejsou tak rozsáhlé a komplikované. „100 % lidí se shodlo, že naše služby jsou přínosné? Šup s tím do koláče!“

Bezhlavé udržování konceptu ‚co otázka, to graf‘ tak nakonec končí u velkých barevných fleků, které vizualizují třeba jen jedno jediné smutné a osamělé číslo. Stejná informace by se dala efektivněji sdělit prostou větou. „Tento reklamní spot na YouTube komentoval jeden jediný člověk a jeho komentář byl pozitivní“ je plnohodnotnou a dokonce snad i nadřazenou náhradou toho velkého zeleného fleku z galerie níže. Ušetříme si nejen místo, ale i peníze za barevný tisk. Je třeba mít vždy na paměti, že graf není proforma ani povinnost, ale silný komunikační nástroj. Využívat ho jen jako barevné ilustrace našich zjištění, aniž bychom se zamýšleli nad jeho smyslem, je prostě škoda. To je raději lepší ho prostě a jednoduše nepoužít.

🚫 Takhle rozhodně ne:

Poklesek druhý: graf pro kontext

Z podobného soudku přehmatů je i využívání grafu jako ilustrace všude tam, kde se mluví o číslech. „Okrajově se dotýkám tématu nezaměstnanosti? To by neměl chybět graf!“ Opak je pravdou: důležité je brát v potaz zamýšlené cíle práce a nesnažit se text ohodit fasádou libovolných grafů, jakkoliv to potom může vypadat odborněji. Až dostane vaši diplomku do ruky oponent, nenechá se tak jednoduše potáhnout.

Poklesek třetí: graf jako tabulka

Obecně se učí, že když je našim cílem předat čtenáři přesné hodnoty a když na přesnosti v dané situaci záleží, měl bych raději využít tabulku. Tabulka totiž není žádná zakázaná metoda, jak se z některých diplomových prací může zdát, a jednotlivou přesnou hodnotu v ní čtenář rychle a efektivně najde. Graf dává smysl především tehdy, je-li zjištění a sdělení patrné spíše z tvaru dat než z jednotlivých přesných čísel.

Vezměme si třeba takovou tabulku prodejů produktové řady libovolných zubních kartáčků za poslední tři roky. Pokud se domníváte, že čtenář vaší zprávy bude mít důvody chtít vědět, kolik přesně se kartáčku typu D prodalo v květnu roku 2015, spojnicovým grafem ho rozhodně nepotěšíte. V takovém případě bude dávat smysl publikovat celou tabulku. Pokud však chcete čtenáři ukázat, jak se prodeje jednotlivých kartáčků proměňovaly během celých tří let, jak rostly a klesaly, nebo jak se jednotlivé druhy kartáčků předbíhaly a zase doháněly v prodejnosti, pak mu tabulka s podrobnými čísly bude na nic – potřebuje vidět tvar dat, spojnice datových bodů a jejich vývoj.

Nejhorší možnou cestou je v takovém případě pokoušet se o kompromis a dělat z grafů zase zpátky tabulky tak, že ke každému sloupci a každému bodu nalepíme přesnou hodnotu. Nejen že tím omezujeme přirozené a plynulé vizuální vnímání čtenáře (vidíte, jak těžké je pro naše oko rychle vidět a porovnávat velikosti/konce sloupců na obrázku výše, když se tam pořád pletou nějaká čísla?), ale ochuzujeme se také o možnost poukázat primárně na širší pohled namísto jednotlivostí. Graf není tabulka a tabulka není zlo.

🚫 Prosím, tohle už ne:

Je tu samozřejmě jedna výjimka, kdy přesná hodnota nad datový prvek (bod, sloupec, spojnici) patří: pokud je ten daný datový prvek a pouze on důležitý a chceme ho uvedením přesné hodnoty zvýraznit.

Při rozhodování mezi tabulkou a grafem samozřejmě také zásadně záleží na kontextu. Co je vaším cílem: zaujmout v novinách čtenáře grafikou, nebo efektivně a objektivně předat informace a data v odborném článku? Přemýšlejte také nad tím, kdo bude váš výstup číst a jak k němu bude přistupovat. Může chtít dohledávat jednotlivé přesné hodnoty? Bude se je snažit porovnávat s ostatními hodnotami? S každou další odpovědí budete blíž správnému řešení otázky, zda použít tabulku, graf, obojí nebo snad raději ani jedno. Základním klíčem je nebrat graf jen jako ilustraci a výstup, ale jako nástroj pro efektivní komunikaci a o pár minut víc nad ním přemýšlet.